pătēns, tis,

¶ 1 part. de pateo

¶ 2 adjt, découvert, ouvert : Cic. Div. 1, 2 ; Sall. J. 101, 11 ; patentior Cæs. G. 7, 28 ||
[fig.] Cic. Quinct. 93 ||
évident, manifeste : Ov. M. 9, 536.