ŏrĭēns,

¶ 1 part. de orior

¶ 2 subst.

a) le soleil levant : Virg. En. 5, 739 ; Ov. F. 1, 653 ;

b) l'orient, le levant, l'est : Cic. Nat. 2, 164 ; Cat. 3, 20 ||
pays du levant, l'orient : Cic. Dej. 11 ; Liv. 26, 37, 5 ; Vell. 2, 122, 2 ; Plin. Min. Pan. 29, 2 ; Sen. Nat. 3, 26, 4 ; Tac. H. 2, 6 ; 5, 8.