Retour
obstĭnātē
Page numérisée
obstĭnātus,
Ouvrir
obstĭnātĭō,
ōnis,
f. (obstino), constance, persévérance, fermeté :
sententiæ
Cic.
Prov.
41,
attachement à [mon] sentiment, cf.
Nep.
Att.
22, 2 ;
Tac.
H.
3, 39 ;
Sen.
Ep.
94, 7
.