mānsuētus, a, um (manus, sueo),

¶ 1 apprivoisé [en parl. d'animaux] : Varro R. 1, 20, 2 ; Liv. 35, 49 ; Plin. 11, 12

¶ 2 doux, traitable, tranquille, calme : Cic. Leg. 1, 24 ; Phil. 3, 23 ; Liv. 3, 16 ; Prop. 1, 17, 28 ||
-tior Cic. Fam. 1, 9, 23 ; Ov. Tr. 3, 6, 29 ; -tissimus Cic. de Or. 2, 201 ; Val. Max. 2, 7, 11.