laudātus, a, um,

¶ 1 part. de laudo

¶ 2 adjt, loué, estimé, considéré, renommé : Cic. de Or. 1, 9 ; Fam. 5, 12, 7 ; Plin. 22, 74 ||
-tior Plin. 12, 32 ; -tissimus Plin. 11, 241 ; Ov. M. 9, 715.